Tady prezentuju svoje názory, své koníčky, svou tvorbu a taky svůj smysl pro humor.

POVEDE-LI SLEPÝ SLEPÉHO SPADNOU OBA DO JÁMY

POVEDE-LI SLEPÝ SLEPÉHO SPADNOU OBA DO JÁMY - obrázek

POVEDE-LI SLEPÝ SLEPÉHO SPADNOU OBA DO JÁMY - obrázek

Motto: Myslím, že jedním z nejdůležitějších znaků civilizovanosti je obyčejná lidská slušnost. Nicholas Winton

 Dnes se ve všech sdělovacích prostředcích řeší otázka co s dětmi, které páchají závažnou trestnou činnost. Samozřejmě že mají pravdu ti, kteří tvrdí, že mají pravdu ti, kteří by chtěli snížit věk, kdy dítě dosáhne trestní odpovědnosti. Vždyť i monarchové směli vládnout zemi již od poměrně útlého věku, ale ženit se směli teprve tehdy, až skutečně dospěli. A samozřejmě, že mají pravdu i ti, kteří tvrdí, že dysfunkční rodiny, nedostatek pozitivních vzorů a zejména nedostatek osobní zainteresovanosti dětem znemožňují dohlédnout následky svých činů.

Je samozřejmě několik druhů zodpovědnosti. Že nemám krást a vraždit jsem věděl už ve svých šesti letech, když jsem nastupoval do základní školy. Ale jak se starat o manželku, o děti, neřku-li jak jednat s úřady; to se ještě stále učím - a možná, že až to budu opravdu umět, stařecká demence mě o tyto cenné zkušenosti zase připraví.

Na západ od našich hranic se káže tzv. "bezstresová výchova", což je podle mého názoru pouze jiný termín pro nezájem rodičů zabývat se problémy svých dětí. Človíček, který takovouto "výchovou" projde je na střet se světem naprosto nepřipravený. Opačný extrém, praktikovaný zas východněji kdy jsou děti nemilosrdně trestány (často fyzicky) za každou maličkost, není samozřejmě také tou nejlepší cestou.Ono najít rovnováhu mezi přísnou leč spravedlivou výchovou a vychováním silné a sebevědomé osobnosti (která zná svá práva a nebojí se o ně přihlásit) je opravdu těžké. Musím však z osobní zkušenosti říct, že láska a trpělivost dělají divy.

Dysfunkční rodiny dvacátého století, kdy tatínek s maminku byli buďto neustále v zaměstnání, nebo seděli před televizí a nechtěli být rušeni, tento trend zahájily. Na "Západě" vehnaly oba partnery do zaměstnání názory radikálních "minervistek" (z přelomu 19. a 20. století) a u nás se o to postaral totalitní režim, který tak dosáhl neuvěřitelných hospodářských výsledků, a to navzdory faktu, že hospodářství ve skutečnosti stagnovalo. Obé pak pod záminkou rovnosti pohlaví.

Lidé v Čechách se za tu dobu (a nejen tehdy, ale už za několik set let předtím) naučili společnost rozdělovat na "ty nahoře" a "nás". Což vedlo ke vzpouře vůči autoritám, která v nich pevně zakořenila. Tato vnitřní vzpoura pak přirozenou cestou přechází na potomky. Děti totiž, jak si dospělí naivně myslí, nedělají to, co jim říkáme aby dělaly, ale to co od svých rodičů (popř. jiných vzorů) odpozorují. Respekt, úcta a ohledy k ostatním se ze společnosti jaksi vytrácejí a cílem se stává (především hmotný) úspěch za každou cenu. Kdo má úspěch, toho se již nikdo neptá na metody, kterými je dosáhl. A pokud ano, vždycky může odpovědět nějakou bezobsažnou frází - jako například, že uspěl díky vlastní píli a sebeodříkání.

Děti se proto nesnaží orientovat ve složitých společenských strukturách, ale učí se (po vzoru dospělých) co nejtvrději prosadit, a to i za cenu pošlapání něčí důstojnosti, nebo kariéry.

Nelze také přehlédnout, jak se stát o rodinu "stará". Ženy (dokonce i ty, které by se jinak rády vdaly) zůstávají nezřídka raději svobodnými matkami, aby dostávaly vyšší sociální dávky. I přesto maminky nemohou zůstávat s dětmi doma, protože jim to finanční situace rodiny (a to ani úplné) často nedovoluje. Mladí muži (a koneckonců ani ženy) se nechtějí vázat, protože ideálem je mladý krásný a hlavně svobodný člověk, který si život "užívá", a ne člověk ochotný nést zodpovědnost za sebe a svoji rodinu. Přestože takový se stává doslova otrokem státu, stát takové chování nepodporuje.

Kdosi moudrý kdysi řekl, že kvalita společnosti se pozná na tom, jak se stará o své slabé a nemohoucí členy. máme-li soudit podle tohoto měřítka, je naše společnost velmi nekvalitní. Majetek se kumuluje a lidé jakoby se řídili heslem: "Po nás potopa". Daně se u nás neustále zvyšují , což (jak může potvrdit každý ekonom) je nejlepší cesta k hospodářské zkáze. Malé podnikání, které by mělo být základem prosperity státu, je tak likvidováno a óbrpodnikatelé "Koženého" typu jsou státem podporováni a dáváni ostatním za příklad. Alespoň do té doby než na ně něco "praskne". Střední vrstva zaniká, nebo se přinejmenším ztenčuje a přesunuje se platově stále výš. Nemajetnějších pak přibývá. Hypotéky a kreditní karty se stávají nebezpečným standartem.

Společnost se stala spotřební a žádoucí je tudíž občan, který "konzumuje" - tj. který má stále nejnovější: auto, pračku, počítač, atd. Doba; kdy se vyráběly věci, které vydržely (a sloužily) desítky, některé dokonce stovky let; je nenávratně pryč. Dnešek káže: "Zkonzumuj, zahoď a jdi dál". Stejným způsobem však bohužel lidé často zacházejí nejen s věcmi, ale i s ostatními lidmi. Jakoby i oni byli jen "spotřební zboží" určené k naplnění jejich potřeb - k jakémusi "využitkování". Nezájem o blaho ostatních se pak člověku jako bumerang vrací v těžkých životních situacích (např. při ztrátě zaměstnání, domova, či stane-li se obětí trestného činu). Lidé, kteří jsou ochotni se nad takovými věcmi byť jen zamyslet, bývají považováni za naivní, problémové, nebo přinejmenším za podivíny.

Obrovská inflační spirála, jejímž důsledkům nebylo zamezeno - byly různými opatřeními centrálních bank spíše jen poodsunuty - se jednou projeví dalším hospodářským krachem. To je bez nadsázky svět, který předáváme našim dětem.

Jak se s dětmi zachází v nejrůznějších ústavech (zejména těch, kde jsou umístěny trvale), to se snad ani slušnými slovy okomentovat nedá. A procento takových dětí je u nás ve srovnání s ostatní Evropou rovněž hrozivé. Že tyto děti budou jednou dospělé a budou rozhodovat o naší budoucnosti, na to jaksi nikdo nepomýšlí.

Později, když děti z dětských domovů dosáhnou plnoletosti, jsou do světa vypuštěny tápající, zmatené a na realitu nepřipravené. Mnohdy ani nevědí, že chleba se nedá koupit už nakrájený a namazaný, a čaj že se musí uvařit. Narážejí na nepochopení a výsměch většinové společnosti a jejich už tak dost velká citová nestabilita se ještě stupňuje. V lepším případě je tím jejich individualita a tvořivost potlačena a ony jen přežívají, v horším pak končí v partách podobně postižených dětí, které vyznávají anarchii a někdy i hledají naplnění v alkoholu a drogách. Na budoucnost tito lidé samozřejmě nepomýšlejí - nikdo je to totiž nenaučil. Nadto se náš stát často tváří, že tento problém neexistuje, a proto jej také nijak neřeší.

Totéž se ovšem týká i dětí z materiálně zajištěných rodin, kde jim rodiče také mnohdy nevěnují dostatečnou pozornost. I takoví adolescenti potřebují pomoc. Odhalit to, nebo jim ji "vnutit", je pak často ztíženo závistí a nepřejícností na starně jedné a povýšeností a arogancí na straně druhé. Nadto lépe situovaní rodiče si často ani nechtějí přiznat, že nějaký problém vůbec existuje...

Jde o moji práci do Základů sociálních věd (Občanská nauka) z předloňska - proto to neaktuální:  Dnes se ve všech sdělovacích prostředcích řeší otázka co s dětmi, které páchají závažnou trestnou činnost.

24.11.2006 18:28:34
green.monster
měsíc 2a.jpg
Ty tady mám povinně, stejně jako ona moje.
logo.gif
Sem chodím - a rád!
17687863.IMG_0017a.jpg
Naši [taky trochu prdlí] kamarádi...
logo.gif
Stránky, které se zabývají převážně tematikou Jihu, což mi plně vyhovuje, pokud tobě taky, čum-sem...
male_vlajky.png
Česká společnost Americké občanské války
COUDY.JPG
Můj kamarád, co taky píše a zpívá písničky, ale je v tomto směru poněkud úspěšnější...
Stránky jednoho mého karamáda
Stránky jednoho mého karamáda
Stránky jednoho mého karamáda.
Pokud se vám u mě líbilo - fajn, přijďte zas; pokud ne - OK - nechoďte.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one