Tady prezentuju svoje názory, své koníčky, svou tvorbu a taky svůj smysl pro humor.
KDE SE VZALI? - obrázek

KDE SE VZALI? - obrázek

V této rubrice budu uveřejňovat články a obrázky na téma "Louisianských Tygrů", kteří se mým povýšením na desátníka stávají předmětem mého zájmu.

Ten na obrázku je Chatham Roberdeau Wheat ve své flibustýrské uniformě.

1. louisianský prapor zvláštního určení

 Pod vlivem zuávských a francouzských vojenských mysliveckých uniforem vzniklo mnoho zajímavých stejnokrojů. Například zuávové, kteří za občanské války plnili úkoly lehké pěchoty, stejně tak, jako předtím ve Francouzské armádě Alžířané. Zuávové byly totiž původně alžírské jednotky, které byly počítány mezi nejelitnější bojující síly na světě. Alžířané ve službě Francii nosili své tradiční, bohatě zdobené uniformy střihu, který byl za Občanské války kopírován jak Seveřany tak Jižany. Obliba těchto poněkud bláznivých stejnokrojů dorazila nejprve na Sever, a nakonec postoupila i na Jih, kde jejich oděv dovedli takříkajíc k dokonalosti tzv. Louisianští Tygři.

Žádná zuávská jednotka nedosáhla takové obliby, proslulosti a nakonec ani divokosti jako „Wheatovi Tygři“. Jejich jméno je derivátem z názvu jedné z rot dobrovolníků „1. louisianského zvláštního praporu“ vojáka štěstěny majora Chathama Roberdeaua Wheata, která nesla pojmenování „Tiger Rifles“ a která také jako jediná jednotka praporu nosila takovéto zuávské uniformy. Značné procento těchto mužů tvořili rodilí cizinci, mnozí z městských přístavů a loděnic. Nemálo z těchto mužů již mělo vojenskou zkušenost, buďto z místních miličních jednotek, nebo jako flibustýři* (*vojenští dobrodruzi, kteří se od roku 1840 snažili uchopit moc ve střední Americe). Tito muži i ostatní pluky, které se později staly známými jako „Tygři“ byli organizováni a vycvičeni v Camp Moore.


Velitel praporu Chatham Roberdeau Wheat se narodil 9. dubna 1826 ve městě Alexandria ve Virgínii, vystudoval práva na Nashvillské univerzitě, a pak, během války s Mexikem, sloužil v 1. tennesseejském jízdním pluku jako poručík. Po válce se přestěhoval do New Orleans, kde na svou vojenskou kariéru navázal jako flibustýr (či nazveme-li to správněji: žoldák), když se účastnil expedic na Kubu, do Mexika, Nikaragui a dokonce Itálie. Dvakrát - v Mexické a Italské armádě - dosáhl hodnosti generála.

V roce 1861, kdy jeho rodný Jih vyhlásil nezávislost, spěchal Wheat do New Orleans, aby zde na obranu právě vzniknuvších Konfederovaných států sestavil pluk. Na původním místě na Charles Street 64 poblíž lidmi se hemžících přístavů znovu zřídil svoji starou odvodní kancelář. Pod svou zástavu přilákal tři právě vznikající roty: „Walker Guards“, kapitána Roberta Harrise, „Tiger Rifles“, kapitána Alexandera Whitea a „Delta Rangers“, kapitána Henry Gardnera. Sám pak zformoval ještě čtvrtou, jménem "Old Dominion Guards". Mužstvo těchto rot tvořili z větší části Irští imigranti, pracující jako přístavní dělníci či lodníci, kteří bydleli na jižním okraji města, kolem řeky Mississippi. Jeden z pozorovatelů nahlas vyjádřil obecně rozšířený názor, že šlo o tu „nejspodnější spodinu z nejspodnější Mississippi... dobrodružné přístavní krysy, zloděje a vyvrhele... a vůbec muže špatné povahy.“

Někteří z jeho mužstva, zejména ti z z Harrisových „Walker Guards“, byli rovněž bývalí flibustýři, kteří s Wheatem sloužili v roce 1857 v Niakragui. Ti do služby nastoupili ve svých starých flibustýrských unifromách: v kalhotech ze silné bavlněné látky (drill = zřejmě kepr), kamaších z plachtoviny, rudých flanelových bojových košilích a slamácích se širokými střechami, ale nízkými dýnky. Po svém odvodu si na jejich stuhy psali provokativní nápisy, jako: "Lincoln's Life or a Tiger's Death," "Tiger by Nature" či "Tiger in Search of Abe".


Když Wheat svou rodící se jednotku začal oblékat, bylo to do uniformem zuávského střihu. Aby pro své Tygry tyto uniformy získal, zajistil si pomoc jistého A. Keene Richardse, bohatého neworleanského podnikatele (samozřejmě plantážníka), který dříve financoval také Wheatovy flibustýry.

Mužstvo fasovalo rudé vlněné fezy s modrými střapci, volné červené vlněné bojové košile s rozparkem a knoflíky u krku, rudé vlněné šerpy (kolem pasu), do pasu dlouhé tmavomodré vlněné zuávské kazajky (kamizoly s rukávy) s červeným premováním, modrobílé námořnické ponožky, modrobílé pantalony, střižené v zuávském – baňatém – stylu, bílé kamaše z plachtoviny a černé kožené chrániče holení.

Uniforma Wheata samotného ovšem připomínala spíše vyššího důstojníka US Army, nosil totiž dvouřadový tmavomodrý redingot. Okázale se také honosil žlutohnědou generálskou šerpou, již nosil jako připomínku své flibustýrské hodnosti. Jako pokrývku hlavy pak používal červenou kepi francouzského střihu ozdobenou zlatým prýmkem označujícím jeho hodnost.


Na počátku dubna se všechny neworleanské jednotky, které chtěly dobrovolně sloužit Konfederaci, shromáždily na závodišti Metairie, dvě míle severozápadně od pobřeží. Zde byly Wheatovu mužstvu vydány pušky vz. 1841, zvané „Mississippi“, zabrané v lednu 1861 ve federální zbrojnici v Baton Rouge a velké nože typu bowie. S jejich novými zbraněmi a výstrojí, většinou přebytky z války s Mexikem, Wheat Tygry rychle seznamoval s vojenským drilem a disciplínou. Přinejmenším v tom druhém moc úspěšný nebyl. Jakmile výcvik skončil, Tygři se dali do pití, hráli karty nebo se rvali a často se jim podařilo tábor zcela rozvrátit.

13. května dostal Wheat rozkaz se se svými rabiáty přesunout do Tábora Moore v severní Louisianě. Wheat doufal, že se mu pod jeho velení podaří přilákat další čtyři roty, a že sestaví pluk, což se však nepodařilo. Jeho obhroublí zuávové potenciální spojence vlastně sami odrazovali. Jeden muž o nich napsal: „Poprvé jsem měl možnost letmo spatřit Wheatův prapor z New Orleans. Všichni to byli Irové v zuávském oděvu. Každý je tu dobře znal jako Louisianské Tygry a také to byli skuteční tygři v lidské kůži. Měl jsem strach je někde v táboře potkat, aby mi neudělali totéž co Tomu Laneovi z mé roty, kterého srazili k zemi a málem ukopali k smrti.“


Mezitímco sedm jiných mužů s menší vojenskou zkušeností bylo povýšeno na plukovníky a jejich sloučené roty mobilizovány ke službě Konfederaci jako pluky, Wheat byl zcela opomenut. Donucen k zoufalému činu, dohodl se se státními úředníky na udělení hodnosti majora a nostrifikaci jeho čtyř rot jako „1. louisianský zvláštní prapor“. S takto pojištěným statusem Wheat doufal, že přiláká další čtyři nebo pět rot a brzy se stane plukovníkem 8. louisianského pluku.

Po následných politických třenicích je to nakonec Henry Kelly, a ne Wheat, kdo se stává velitelem této jednotky. Po tomto povýšení se kapitán J. W. Buhoup, velitel Catahoulských partyzánů rozhodl z pod Kellyho velení vysmeknout a svůj osud spojit s Wheatovým praporem. Jeho muži byli, narozdíl od zbytku praporu, synové z bohatých rodin, byli to lékaři a právníci z farnosti Catahoula v severní Louisianě. Oblečeni v tmavě šedých bojových košilích s modrými képi, sociálně představovali naprosté protiklady k Wheatovým přístavním dělníkům.

6. června Wheat cítil, že už nemůže na své povýšení déle čekat, rozhodl se svých pět rot, celkem 415 mužů, zapsat do služby Konfederaci a zamířil do Virgínie. Jakmile se vzdal svého přání utvořit ze svého praporu pluk, jeho jednotka dostala od státní správy oficiální název 2. louisianský prapor. Pro mužstvo i důstojníky praporu však zůstal nadále 1. louisianským zvláštním praporem či jednoduše „Wheatovými Tygry“.


13. června nasedá Wheatův prapor na vlak do Virgínie, projíždí Mississippi a Tennessee a 20. června doráží do Manassas Junction, tento železniční uzel je soustřeďovacím prostorem generála P.G.T. Beauregarda. Když muži v depu vystupovali, několik vojáků z 18. virginského pluku si všimlo, že pár Tygrů je zde trestáno za výtržnické chování.


První velká bitva války skončila vítězstvím Jihu a Wheatova malá banda Louisianských Tygrů prokázala svou užitečnost. Kótu Matthews Hill držela po několik hodin, dokud nedorazily posily. Tím dali konfederační armádě čas soustředit dostatek sil k udržení této kóty. A na Henry Hill, místě, kde byly federální síly s konečnou platností zatlačeny zpět, se proslavili znovu, když zaútočili na/a pak udrželi jednu sekci děl.

Tygři sice zpočátku nosili vlastní svérázné uniformy, ale jak šel čas, byl tento úbor nahrazován konfederační uniformou, nebo čímkoli co muži dokázali koupit či jakkoli získat od civilistů. Během několika měsíců po příchodu do severní Virgínie se začalo říkat Louisianští Tygři mužům ve všech pěti rotách Wheatova praporu.


Na počátku roku 1862 byli Wheatovi Tygři vřazeni do První Louisianské brigády generála Richarda Taylora, která byla součástí armády, jíž velel Stonewall Jackson. Podíleli se na jeho Tažení údolím (Shenandoah) v roce 1862, kdy se osvědčili při vítězstvích Konfederace u Front Royal, Winchesteru a Port Republic. Na konci jara byla Jacksonova armáda odeslána na východ, aby se účastnila Poloostrovního tažení. Po smrti Wheata u Gaines Mill byl jeho prapor v rámci Armády severní Virgínie sloučen s Coppenovými zuávy. Tato kombinovaná jednotka utrpěla během Tažení severní Virgínií a následujícím Tažení Marylandem těžké ztráty. V druhém byl navíc zabit plukovník Auguste Gaston Coppens. Sloučený prapor byl krátce po bitvě u Antietamu rozpuštěn a muži rozčleněni do jiných jednotek.


Haysova brigáda


Později se přezdívka „Louisianští Tygři“ rozšířila na celou brigádu, které velel brigádní generál Harry Thompson Hays, a později i právě povýšený Richard Taylor, který byl s jednotkou převelen na Západní válčiště. V bitvě u Fredericksburgu ke konci roku 1862 byla Haysova brigáda, složená z 5.; 6.; 7.; 8. a 9. louisianského pluku, součástí divize generálmajora Jubala Andersona Earlyho. Během Gettysburgského tažení v roce 1863 měla Haysova brigáda klíčový podíl na vítězství Konfederace v druhé bitvě u Winchesteru, když obsadila klíčovou pevnost a donutila síly Unie, pod velením generálmajora Roberta Hustona Milroye, k ústupu. Během následující invaze do jižní Pensylvánie se značná část populace barvitých louisiaňanů obávala, kvůli jejich pověsti chmatáků a opilců. V bitvě u Gettysburgu útočila Haysova brigáda druhého dne na východní část Cemetery Hill a zmocnila se několika nepřátelských děl. Pak se ovšem musela stáhnout, protože podpůrné jednotky nepostoupily.


Na podzim roku 1863 byla více než polovina brigády u bitvy u Rappahanock Station zajata a 600 mužů bylo posláno lodí na sever do zajateckých táborů, mnozí do Fort Delaware. Většina z nich směla být později vyměněna a znovu se připojila k Tygrům. Doplněná brigáda bojovala v Overlandském tažení, v bitvě v Divočině a Spotsylvanie C.H., kde byl generál Hays několikrát raněn.

Během následující reorganizace armády Roberta Edwarda Leeho ke konci května, byla většina pochroumané brigády Tygrů spojena s „Pelican Brigade“, formálně známé jako Druhá louisianská brigáda, která také ztratila svého velitele, Leroye Augusta Stafforda, dlouho také Tygra. Novým velitelem se stal Zebulon York.

Přezdívkou Tygři, byly nakonec častovány všechny pěší jednotky z Louisiany, které bojovaly pod generálem Leem. V té či oné době sloužilo u pluků, které byly přiděleny k Lousianským Tygrům celkem 12.000 mužů. Toto jméno bylo občas užíváno i pro jiné vojáky z Louisiany, včetně Lehké dělostřelecké baterie a Maurinovy baterie, většinou však byly s tímto termínem spojovány především pěší jednotky.

Yorkova sloučená brigáda Tygrů bojovala v Earlyho armádě během bitvy u Monocacy a několika následujících bitvách v údolí Shenandoah. Ke konci roku 1864 se Tygři v zákopech kolem Petersburgu znovu připojili k Armádě severní Virgínie. Do Appomatoxského tažení byly stavy mnoha pluků sníženy na 100 mužů a posledním velitelem Tygrů se stal brigádní generál William Raine Pack.

 

29.06.2011 10:59:52
green.monster
měsíc 2a.jpg
Ty tady mám povinně, stejně jako ona moje.
logo.gif
Sem chodím - a rád!
17687863.IMG_0017a.jpg
Naši [taky trochu prdlí] kamarádi...
logo.gif
Stránky, které se zabývají převážně tematikou Jihu, což mi plně vyhovuje, pokud tobě taky, čum-sem...
male_vlajky.png
Česká společnost Americké občanské války
COUDY.JPG
Můj kamarád, co taky píše a zpívá písničky, ale je v tomto směru poněkud úspěšnější...
Stránky jednoho mého karamáda
Stránky jednoho mého karamáda
Stránky jednoho mého karamáda.
Pokud se vám u mě líbilo - fajn, přijďte zas; pokud ne - OK - nechoďte.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one