Tady prezentuju svoje názory, své koníčky, svou tvorbu a taky svůj smysl pro humor.

JIŽANSKÉ VLAJKY A PRAPORY - státní / národní a bojové

JIŽANSKÉ VLAJKY A PRAPORY - státní / národní a bojové - obrázek

JIŽANSKÉ VLAJKY A PRAPORY - státní / národní a bojové - obrázek

Zajímavé téma, opravdu... Trochu šedé teorie do toho pestrého světa living history, né?

Úvodem


…je nutno si vysvětlit co to vlajka je, co není a důležité je také vexilologické (a heraldické) názvosloví, které budeme v následujícím textu používat.

V obecném slova smyslu označujeme slovem vlajka všechny vlající látkové insignie (označení), reprezentující státní útvar, organizaci, nebo i jednotlivce. Musíme však ve vexilologickém smyslu toho slova umět rozlišit mezi vlajkou a praporem. Vlajka je taková insignie, která není se žerdí (tyčkou) pevně spojená (visí na posuvném laně, nebo má vlastní krátkou příčnou pomocnou tyčku prostrčenou horní částí látky, atd.), prapor pak je na ni umístěn pevně (přibitím, přivázáním, atd.). Guidon je takový prapor, který je k tyči přibitý, nebo přinýtovaný, a to zpravidla za pomoci žerďového rukávce na levé straně vlajky. Rukávec pak může "ctít" barvy vlajky, nebo mít barvu vlastní - v našem případě bílou, či v přírodní barvě tkaniny, nebo "barvu zbraně" (viz níže). Pennon je ten prapor, jehož levá strana je zpravidla k žerdi připojena kolmo. Hlavou (též: délka pole vlajky) nazýváme horní část, patou pak dolní část vlajky, stejně jako u erbu v heraldice. Levou stranou vlajky (též šířka pole vlajky) nazýváme tu stranu vlajky (zpravidla kratší, připevněnou k žerdi), která (hledíme-li na líc vlajky) je vlevo. Pravou stranou pak za stejných podmínek tu, která je vpravo. Líc, neboli avers vlajky, je ta "důležitější" strana, tedy ta, kde je vlevo připojená k žerdi a vpravo volně vlaje. Rubem neboli reversem vlajky pak rozumíme druhou stranu.

Kanton je čtverec, nebo obdélník umístěný zpravidla v levém horním rohu vlajky, obruba (sloveso: vroubit, obroubit) je okraj praporu - pokud má jinou barvu než pole, což je hlavní a největší část praporu (udávající barvu a často nesoucí heraldickou "figuru" = orla, hvězdu, kříž, atd.). Lem (lemování, sloveso: lemovat, olemovat) je úzký okraj oddělující na vlajce různé barvy (nebo figuru od barvy pole = v našem případě často kříž), bývá nejčastěji bílý. Barvy představují heraldické kovy a tinktury. Pro naše účely postačí, když prozradíme že žlutá představuje zlato, bílá stříbro a červená s modrou odpovídají heraldickým tinkturám téže barvy.

Důležité je také názvosloví příslušenství vlajky - v našem případě bojového praporu (BP). Tyč, na niž bývá látka upevňována měla, podle vojenských předpisů v dobách Americké občanské války, být vždy ratištěm kopí, a to jak u pěchoty tak u jezdectva. V praxi to samozřejmě vždy neplatilo. Hlavice na horním konci tyče bývala kovová a většinou šlo o hlavici kopí, halapartnu, nebo orlici (figura orla s jednou hlavou). U mnohých BP visely z hlavice šňůry a střapce, kterým se říká prostě šňůry. U jižanských praporů však šlo spíše o výjimku než pravidlo.

Pěší jednotky (pěchota a pěší dělostřelectvo) šly do boje pod tzv. zástavou, jízdní (jezdectvo a jízdní dělostřelectvo) pod tzv. standartou. Obě pak usnadňovaly vojákům orientaci v bojové vřavě.

Státní vlajce, používané (ve zmiňovaném období již zpravidla pouze na zádi) na lodi k účelům rozpoznání státu, k němuž se plavidlo hlásí (v našem případě bojujících stran), se říká lodní vlajka, malý praporek (nebo vlajka) visící na lodní přídi v přístavu je v našem textu označován slovem jack (džek; jinak se jmenuje také: námořní státní vlajka) - v anglicky hovořících státních námořních silách té doby bylo obvyklé, že jím byl kanton lodní vlajky (PSV). Na nejvyšším bodu plavidla (tedy na špičce hlavního stěžně) pak býval vyvěšován pověřenecký plamenec (jehož rozměry určila Konfederace na 1:72 - tyč × pata).

Velitelství jednotek označoval velitelský prapor (vlajka), místo kde se ta která jednotka v táboře nachází pak táborový prapor (vlajka), který se však na Jihu používal jen zřídkakdy.

Slovem vlajka by se pak správně měly označovat jen ty látkové insignie, které vlály zejména na budovách, nebo stožárech (především státních institucí) a nikam se nepřenášely.


KONFEDERAČNÍ VLAJKY


První státní vlajka


Předtím než nějaká vznikla, se již používala vlajka (podobná tehdejší alabamské) reprezentující odloučené státy jako celek, a to tzv. Bonnie Blue Flag (Nádherná modrá vlajka). Ačkoli se stala skutečným symbolem Jihu (např. v MaCarthyho písni) a některé státy ji dokonce používaly, Konfederací jako celkem nebyla nikdy přijata.

Autorem návrhu První státní vlajky (PSV) byl pruský výtvarník Nicola Marschall, žijící v Montgomery v Alabamě, který měl rovněž v úmyslu vytvořit design konfederační uniformy. Kvůli spěchu při schvalování PSV - musela platit od uvedení Abrahama Lincolna do úřadu, tedy od 4. března - došlo k procesním nedostatkům, které způsobily, že vlastně nebyla jako oficiální vlajka Konfederace nikdy schválena. Druh hvězdy, tj. počet jejích cípů nebyl jasně stanoven, převládala však pěticípá. Oficiálně mělo v kantonu být sedm stejně velkých bílých hvězd uspořádaných do kruhu symbolizujícího vzájemnou obranu (jak ji používali noví osídlenci Západu, pokud byli po cestě přepadeni).V praxi se však počet hvězd - s přidávajícími se státy, či z hrdosti na vlastní "nezávislý" stát - i jejich rozmístění měnily. A tak zde bylo postupně sedm, devět, jedenáct, dvanáct a nakonec třináct hvězd; někdy však také jen jedna (představující ten který stát). Někdy byla uprostřed kruhu hvězd jedna - často větší - hvězda, znamenající "ten náš" stát, jindy byly rozmístěny jinak. A, jak se zdá, někdy dokonce i zcela náhodně. V kantonu se objevovaly také věnce, hesla, stuhy s nápisy, či státní znaky; a to jak zároveň s hvězdami, tak i bez nich. Někdy byly hvězdy či symboly zlaté, stříbrné, známe ale také případy, kdy některé z nich byly červené, atd. Rovněž rozměry vlajky nebyly Kongresem nijak specifikovány. Materiál se také různil, ať už podle dostupnosti či libovůle výrobce. Někdy bývala dokonce jedna vlajka z několika druhů materiálu. Hovoříme-li o bojových praporech, nejmenší známý měl rozměry 44,5 × 51 cm, největší pak 129,5 na 290 cm. Ty také mívaly na bílém pruhu či v kantonu nezřídka namalováno, našito nebo vyšito označení jednotky, nějaké heslo, jméno osobnosti, či místní název.


Druhá státní vlajka


V důsledku nesčetných fatálních omylů, způsobených podobností Jižanské vlajky s vlajkou nepřátelskou, ustavily obě komory prvního konfederačního Kongresu komisi, která 19. dubna předložila návrh, jehož projednání odložila Sněmovna reprezentantů na později. Senát jej pak již nikdy formálně neprojednal. Vlajku mělo tvořit červené pole, na něm bílý kříž a uprostřed něj měla být figura (znak) slunce na azurovém podkladu. Počet jeho paprsků měl odpovídat počtu států Konfederace. Zdá se, že žádná taková vlajka nebyla nikdy skutečně vyrobena.

Výše zmíněný problém pak řešili sami lokální velitelé - např. Bojovým praporem Armády Severní Virgínie (BPASV). Ten se již v poli běžně používal a mj. i proto se stal kantonem Druhé státní vlajky (DSV). Původně měla mít bílé pole uprostřed přeťaté modrým břevnem v šíři jedné třetiny vlajky. Kanton pak měl zabírat dvě třetiny šířky pole vlajky. Nakonec byla 1. května 1863 takto schválena, a to s bílým polem v poměru 1:2 (tyč ku patě), ale bez modrého břevna. Tato vlajka byla poprvé použita 12. května, a to k zakrytí rakve generálporučíka T. J. "Stonewala" Jacksona. Proto; a také kvůli tomu, že se spolu s jeho obrázkem 2. února 1864 objevila na stodolarové bankovce; se jí často přezdívalo "Jacksonova vlajka". Kvůli bílému poli se jí říkalo také "Neposkvrněná vlajka".

Bojové jednotky ji však příliš nepřijímaly a některé jednotky Armády Severní Virgínie (ASV) nosily až do Gettysburgu První státní vlajky. BP-y z richmondského výstrojního skladu bývaly v poměru 2:3 a lem překrýval také konce kříže. Bojové jednotky bílé pole někdy odstraňovaly a nosily jen malé BPASV (bývalé kantony DSV-y). K nejzávažnějším výhradám ke vzhledu DSV-y patřila ta, že za bezvětří, kdy je kanton v jejích záhybech skryt, vypadá jako kapitulační. Mnozí z výrobců se tento problém snažili řešit tak, že dělali kanton neúměrně velký a někdy dokonce i obdélníkový. Tři známé BP-y vzhledu této vlajky mají rozměry 137 × 249; 119 × 184 a 85 × 170 cm.


Třetí státní vlajka


…byla schválena 4. března 1865. To se však již existence Konfederace, coby politického subjektu, počítala na pouhé týdny. Proto se jich vyrobilo jen velmi málo, většina z nich navíc pouhým zkrácením DSV a přišitím červeného pásu k pravé straně bílého pole. Šířka pole měla správně být dvěma třetinami délky pole. Kanton pak měl být čtverec o straně délky tří pětin šíře vlajky a svislý červený pás na pravé straně vlajky měl být (na hlavě a patě) široký polovinu délky hlavy bílého pole od kantonu ke konci (pravé straně) vlajky.


BOJOVÉ PRAPORY


Bojový prapor Armády Severní Virgínie


…navrhnul kongresman William Porcher Miles a poté, co jej Kongres dvakrát zamítl, svůj návrh 27. srpna 1861 zaslal Beauregardovi. Tomu se zalíbil a po dohodě s Johnstonem změnili, kvůli úspoře materiálu, jeho tvar na čtverec. První tři "prototypy" ušily richmondské krásky Hettie, Jennie a Constance Carryovy a zaslaly je Johnstonovi, Beauregardovi a Van Dornovi. Byly to purpurově rudé čtverce s bíle lemovanými tmavě modrými kříži v nichž byly hvězdy v počtu odtržených států. Van Dornův, který se dochoval, však dokonalým čtvercem není - měří 79 na 76 cm. Hvězdy (po třech v každém ze čtyř ramen kříže) jsou nakupeny kolem jeho středu, kde hvězda chybí. Pole je obroubeno 7,5 cm dlouhými žlutými třásněmi a v levém dolním rameni kříže je vyšito jméno "Constance". Na čtvrtém bílém okraji u žerdi jsou tři uvazovací tkanice.

Byly zavedeny tři velikosti tohoto BP - pěchotní byl čtverec o straně 122 cm, dělostřelecký o straně 91,5 cm a jízdní o straně 76 cm. ASV se pak BP těchto velikostí skutečně vydávaly. Rukávce, pokud je měly, mívaly v "barvě zbraně", tj. pro pěchotu modrý a pro dělostřelectvo a jezdectvo červený.

První hedvábný vzor BPASV šily přesně podle "prototypů" nasmlouvané richmondské dámy. Kříž praporu byl široký 20 cm a jeho lem 2 cm, v něm bylo 12 hvězd o průměru (kružnice do níž byly vepsány) 11,5 cm, které se rozmísťovaly po 20. cm od středu kříže. Tři strany pole měly obrubu ze žlutého hedvábí a ke čtvrté byl přišitý modrý hedvábný rukávec na vsunutí žerdi. Pole mívala pohříchu odstín spíše do růžova než do šarlatova, protože je dámy šily ze šatového hedvábí.

První praporovinový vzor začal Richmondský výstrojní sklad šít začátkem roku 1862, kdy získal dostatečné zásoby praporoviny, a to jednak nákupem v Anglii a jednak z kořisti z federálního skladu NAVY v Norfolku ve Virgínii. Velmi se podobal Prvnímu hedvábnému vzoru, byl však z praporoviny a pole míval opravdu šarlatové. Žlutou hedvábnou obrubu nahradila oranžová flanelová, která se v poli rychle ušpinila a vypadala téměř jako hnědá. Ve středu kříže se objevuje třináctá hvězda, která - stejně jako všechny ostatní - má průměr 7,5 cm. Rozmístěny byly po 15 cm od středu kříže. Lem kříže byl široký 1,3 cm. U žerdi měla zástava 5 cm široký pruh plachtoviny s očky na tkanice. Začaly se vydávat v květnu 1862, a to Longstreetovu pravému křídlu. Rychle se staly standardním BPASV.

Druhý praporovinový vzor se objevil na jaře roku 1862. Modrý kříž měl široký pouhých 14 cm a průměr hvězd činil 9,5 cm.

Třetí praporovinový vzor se pak objevuje na konci roku 1862. Obrouben je bílými pruhy o šíři 5 cm.

Nový Čtvrtý vzor zavedl Sklad na jaře 1864. Byl to čtverec o straně 129,5 cm s křížem širokým 18 cm, lemovaným 1,6 cm širokým bílým proužkem. Hvězdy měly 14 cm v průměru, rozmísťovaly se po 28 cm od středu kříže a byly nakloněné.

Kvůli úspoře tkaniny se Sklad v listopadu 1864 vrátil k původnímu rozměru zástavy. Kříž byl široký 13 cm, hvězdy měly průměr 11,5 cm a byly rozmísťovány 23 cm jedna od druhé. V Zimě Sklad začal hvězdy rozmísťovat jen po 20 cm od sebe a v březnu následujícího roku se interval změnil na 18 cm.

Podle dobových svědectví se mezi lety 1862 a 1865 vyrábělo celkem osm oficiálních variant zástavy. Mimoto v ASV existovaly i její neoficiální verze. Například 4. texaský pěší pluk dostal v listopadu 1861 hedvábný čtvercový prapor o straně 119 cm, který měl středovou hvězdu větší než ostatní, jež navíc kolem ní již nebyly nakupeny.Vyrobila jej slečna Lula Wigfallová, dcera jednoho texaského senátora.

BPASV většinou nenesly označení jednotky, ani žádné další prvky. Pokud ano, pak většinou namalované žlutou barvou v blízkosti středové hvězdy. Jeho původní stoupenci - Beauregard a Johnston - prošli mnoha dalšími bojišti a jejich zástavy se tak staly rovněž základem mnoha dalších, ministerstvem i armádou vydávaných, praporů.

Navíc, výše popsané BPASV, nebyly dokonce ani v ASV jedinými používanými BP, mnohé z jednotek používaly také různých verzí národních a státních vlajek. Dokonce i nad velitelstvími vlály někdy jiné; obzvláště některé z tolik oblíbených národních vlajek.


Bojové prapory Tennesseejské armády


Rovněž v Tennesseejské armádě (TA), bránící Konfederaci na linii od řeky Mississippi po Virgínii, velitelé brzy shledali, že se První státní vlajka až příliš podobá vlajce nepřátel. Velitelé jednotlivých armádních sborů si proto zvolili vlastní BP-y a během roku 1863 se BP-y uvnitř jednotlivých sborů začaly co do vzhledu skutečně sjednocovat. I když až do roku 1864 to rozhodně neplatilo o materiálech ze kterých se šily.

BP západního typu - tedy s modrým polem - zřejmě poprvé zavlál nad Hardeeho sborem. Někdy kolem září 1861 jej pro armádu Alberta Sydneyho Johnstona (který hledal prapor tak osobitých rysů, aby se nedal zaměnit) navrhl pravděpodobně generál Simon Bolívar Buckner. Pro jeho snadnou rozeznatelnost ustupovaly v bitvách směrem k Hardeeho jednotkám i vojska ostatních velitelů. Začínal být známý jako Hardeeho bojový prapor (HBP). Měl tmavomodré pole s bílou obrubou a uprostřed bílý ovál, či kruh. Narozdíl od BPASV míval HBP v kruhu (zvaném "stříbrný měsíc") často tmavě modře (ale také černě) namalováno označení jednotky a po obrubě i v poli býval popsán jmény bitev - na obrubě tmavomodře či černě, v poli pak bíle. HBP býval menší než BPASV - jeho rozměr u žerdi se pohyboval od 79 do 86 cm. Modré barvivo, používané na jeho výrobu bývalo často nekvalitní a po delším používání vyšisovalo do hráškově zelena.

Zástavy Kentucké armády (KA) měly rovněž modrá pole a bílé obruby, ale místo kruhu nesly bílý kříž svatého Ondřeje. Takové prapory, jen s modrými, nebo zlatými hvězdami označil Beauregard po válce za zástavy pluků pod Polkovým velením. Dochovaný exemplář (bez hvězd), který do 31. prosince 1862 nosil 30. arkansaský pěší pluk, měří

102 (tyč) × 117 (pata) cm.

Pluky KA operovaly ve východní Tennessee. Existovala jen krátce a pak byla sloučena s TA.

Zástavy Polkova sboru nesly (zřejmě proto, že Polk byl před válkou biskupem Episkopální církve) kříž svatého Jiří. Charakteristický pro ně byl červený kříž s bílým lemem na modrém poli, který nesl 11 bílých pěticípých hvězd. BP-y pluků z Alabamy však rudý kříž a hvězdy postrádaly. Tyto typy praporů se šily v široké škále velikostí. Dva dochované mají u žerdi rozměr 71 a 105,5 cm.

Když byl v únoru 1862 k TA připojen Braggův sbor, pro pluky nemající BP jednotný s BP-y v TA obvyklými, vyfasoval zástavy velmi podobné Prvnímu vzoru BPASV. Byly však z praporoviny, mívaly širokou růžovou obrubu a dvanáct častěji šesti než pěticípých hvězd. Jeden z nich, patřící 7. mississippskému pěšímu, se dochoval. U žerdi měří 123 a na patě 108 cm. Několik měsíců po této první dodávce jim byly BP-y vydávány znovu, tentokrát obdélníkové, se širokou růžovou obrubou na všech čtyřech stranách. Na té u žerdi měly navíc bílý rukávec z praporoviny, který byl opatřen devíti dírkami na hřebíky, kterými se k ní připevňovaly.

Záložní pluky TA pod velením generála Breckinridge pak nosily První státní vlajku.


Prapory, které se staly známými jako Bojový prapor Tennesseejské armády (BPTA), či "Johstonův BP" se začaly vydávat během března a dubna 1863, poté co v prosinci převzal velení TA generál Joseph Johnston, který se rozhodl změť praporů nahradit jednotným armádním vzorem. Vybral BPASV, ale ve tvaru obdélníku a bez obruby. Jízdní a pěší měly u žerdi měřit 91,5 a na patě 129,5 cm; dělostřelecké pak 91,5 × 101,5 cm. Většina dnešních "Konfederačních" vlajek kopíruje právě tento vzor.

Pouze divize generálmajora P. Cleburna z Hardeeho sboru si po protestech směla své prapory ponechat, a tak se přátelé i nepřátelé brzy naučili, že modré prapory označují v boji místo, kde se nachází Cleburne.

I po zavedení BPTA zůstaly však v TA některé nepředpisové prapory. Například 5. rota Washingtonova dělostřelectva; 32. alabamský pěší pluk a Austinský prapor nosily Druhou státní vlajku.

19. února 1864 byl, v rámci dalšího sjednocování praporů TA, zaveden také systém velitelských praporů:


Velitelství armády: BPASV

Hardeeho sbor: Velitel sboru: Prapor se třemi vodorovnými pruhy: modrý - bílý - modrý.

Velitel divize: Prapor se dvěma vodorovnými pruhy: bílý nad modrým.

Velitel brigády: Celý modrý prapor.


Hindmanův sbor: Totéž s červenou místo modré.


Jižní Karolína, Georgie a Florida


29. srpna 1862 byl Beauregard jmenován velitelem vojenské Oblasti Jižní Karolína a Georgie, která byla 7. října rozšířena ještě o Floridu. Předtím zde používali První státní vlajku a směsici vlajek jednotlivých států a vlajek národních. Teprve koncem dubna 1863 se však tato armáda, chránící pobřeží, mohla na Jamesově ostrově v Jižní Karolíně konečně pochlubit novými BP-y. Šlo v podstatě o BPASV, jen s malými rozdíly, například hvězdy nebyly nakupeny ke středu, ale byly v ramenou kříže rozmístěny rovnoměrně a navíc existovaly jen ve dvou velikostech. Čtverec o straně 122 cm pro pěchotu, pěší dělostřelectvo a jezdectvo a o straně 91,5 cm pro lehké dělostřelectvo.


Alabama, Mississippi a Východní Louisiana


Tato oblast byla vytvořena 9. května 1864 a velení nad ní bylo svěřeno generálmajorovi Stephenovi D. Leemu, jehož ke konci července vystřídal generálmajor Dabney H. Maury, kterého téměř okamžitě nahradil generálporučík R. Taylor. Ten si již velení podržel až do kapitulace. Předtím zde pluky nosily jednak prapory podobné BPASV a jednak směsici vlajek národních a vlajek jednotlivých států.

Krátce po vytvoření oblasti byl však přijat standardní vzor BP. Šil se v Mobile v Alabamě (první z nich také obdržely jednotky tamtéž) z vlněné praporoviny a šlo v podstatě o obdélníkovou kopii BPASV bez obruby a bez středové hvězdy, ale také bez speciálního pruhu, či rukávce přidávaného v ASV na straně u žerdi. Okraj vlajky i s křížem a jeho bílým lemem se zde jednoduše přeložil a sešil tak, že rukávec vznikl. Většinou měřily 114 (tyč) na 132 cm. Jezdecké standarty, které fasovaly pluky v jízdním sboru generálporučíka Nathana Bedforda Forresta pak 94 (tyč) na 117 cm.


Oblast západně od Mississippi


Zde se žádné větší úsilí o sjednocení vzhledu či zavedení standardizovaného BP nevyvíjelo a - zejména v prvních válečných letech - zde byly nejobvyklejší vlajky jednotlivých států.


Van Dornův sbor


19. září 1861 byl Earl Van Dorn povýšen na generálmajora a přidělen do Virgínie. Přestože byl jedním ze tří velitelů, kteří zde obdrželi zkušební vzorek později tak úspěšného BPASV, po svém převelení za Mississippi navrhl a dal vyrobit vlastní BP-y. Měly rudá pole a na nich 13 bílých hvězd, rozmístěných do tří, či pěti vodorovných řad. V levém horním rohu byl bílý půlměsíc, značící patrně Missouri. Kolem tří stran mívaly žluté třásně, a to buďto přišité přímo k poli vlajky, nebo k jeho bílé obrubě. Rukávec byl buďto bílý přišitý, nebo jej tvořilo samotné (přeložené a sešité) pole vlajky. Jeden z dochovaných BP-ů, který patřil 15. arkansaskému pěšímu pluku, měří 117 na 165 cm a je z praporoviny.

V dubnu 1862 byli jeho muži, jako Van Dornův sbor, přiděleni k Mississippské armádě a tyto zástavy u jednotek používali až do kapitulace Vicksburgu 4. července 1863. Po tomto datu se již zřejmě v poli neobjevily.


Oblast Západní Louisiana


Když vojska pod velením generálporučíka Richarda Taylora na počátku roku 1864 opouštěla západní Louisianu, měla zřejmě tou dobou již jednotné prapory. Ty se podobaly poslednímu vzoru BPTA, šlo tedy o obdélník bez obruby s bíle lemovaným křížem svatého Ondřeje a bílými hvězdami, jen barva kříže a pole byly zaměněny. To znamená, že kříž byl rudý a pole modré! Jeden z nich (mimochodem úplně první prapor tohoto typu), který nosil 3. texaský pěší pluk, měl žluté třásně a měřil 114 na 123 cm. Variantou tohoto praporu byla standarta 1. arkansaského jízdního, na níž kříž svatého Ondřeje nahradil kříž svatého Jiří!


Ostatní zamississippské prapory


Jednotky v této oblasti používaly širokou škálu různých praporů. Jejich věrohodný popis nám však většinou schází. O některých BP-ech (do roku 1863) však víme…

BP 6. texaského pěšího, který dostal 31. května 1862, měl červený podklad, bílou obrubu z třásní a uprostřed modrý štít se třinácti hvězdami. Byl tak krásný, že o něm psaly dokonce i místní noviny "Galvestonský advokát". Ušila jim jej paní R. Owensová, a to z červeného merina (velmi tenká vlněná látka) a bílého hedvábí. Rozměry modrého štítu byly 71 × 91,5 cm. Na zástavě byl také nápis: "Sixth Texas Infantry Regiment" z úhledně našitých hedvábných písmen. O rozměrech samotného praporu, umístění nápisu, či materiálu použitém na modrý štít, nám není nic známo.

Hodně podobný BP nosil patrně i 17. texaský pěší pluk, což napovídá že v této oblasti mohly být podobné prapory standardním vzorem. Měl pole z rudé bavlny a ze tří stran úzkou bílou hedvábnou obrubu, čtvrtá strana pak byla přeložena tak, že tvořila žerďový rukávec.Mírně zploštělý modrý bavlněný kruh (který měřil 23,5 × 25,4 cm) byl umístěn v poli tak, že jeho vzdálenost od hlavy a paty byla stejná, ale nacházel se poněkud blíž k žerdi. Podél spodního okraje bylo vyšito heslo: TRUST IN GOD (≐ Doufáme [věříme, spoléháme, důvěřujeme] v Boha). Kruh nesl 12 bílých bavlno-flanelových hvězd.

Další dva dochované prapory z této oblasti se tomuto vzoru také dosti blíží. Oba mají červená pole s tmavě modrými kříži svatého Ondřeje bez bílých lemů. V bodě, kde se ramena kříže protínají se nachází větší bílá pěticípá hvězda a ostatních dvanáct je uspořádáno do kruhu kolem středové, a to po třech v každém z rudých trojúhelníků. První z nich má okraj bez obruby a během svých bojů v Texasu ho ukořistil 15. mainský pěší, druhého se na Západě zřejmě zmocnila jednotka z Illinois. Ten má žluté hedvábné třásně a v ramenou kříže nápisy: "ROBERTSON CAVLILERS!" a "GOD FOR THE RIGHT!".

Podobnou zástavu ukořistili Seveřané také 27. října 1862, a to buďto 18. nebo 24. louisianskému pluku, či baterii H 1. mississippského lehkého dělostřelectva. Zřejmě však spíše jmenované baterii.

Konfederované pluky z Missouri nosily často prapor, který byl pro jednotky z tohoto státu zřejmě specifický, přestože na něm nebyla jejich státní vlajka. Měl tmavě modré pole a na hlavě, patě a pravé straně červenou obrubu. Na levé straně byl i s obrubou založen tak, že zde pole vytvořilo rukávec. Poblíž žerdi byl v poli umístěn bílý římský kříž. Takový prapor nosil například 1. missourijský jízdní pluk, jehož prapor je zde vyobrazen.


Indiánské útvary


Konfederace získala množství rekrutů také na Indiánském území (dnešní Oklahoma). Stavěla z nich jednotky, které tvořili pouze indiáni. Takto vytvořila osm jízdních jednotek (prapory i pluky jízdních střelců a jezdectva) a tři pluky pěchoty.

7. října dostali Čerokíové od konfederačního indiánského zmocněnce svůj BP. Šlo o PSV na jejímž bílém pruhu byl červenými římskými unciálkami namalován nápis: "CHEROKEE BRAVES". Byl bavlněný a měřil 124,5 × 200,5 cm. V kantonu měl obvyklých 11 bílých do kruhu uspořádaných hvězd a v tomto kruhu bylo dalších pět, tentokrát rudých, hvězd. Jedna z nich, větší než ostatní, byla uprostřed kruhu a čtyři menší (na rozích pomyslného čtverce) kolem ní. Červené hvězdy představovaly pět civilizovaných kmenů: Čerokíe, Seminoly, Čikasavy, Kríky a Čoktavy. Tento konkrétní prapor patřil 1. pluku čerokíských jízdních střelců, kterému byl také 3. července 1862 ukořistěn. Další verze tohoto praporu byla v podstatě identická, pouze postrádala hvězdu představující Seminoly.

Čoktavská brigáda, tvořená asi 2.000. čoktavskými indiány, nosila zas úplně jiný prapor. Byl bavlněný, měřil 101,5 × 157,5 cm a tvořilo jej modré pole a (téměř) uprostřed něj se nacházel bíle lemovaný červený kruh. V kruhu byly bíle vyšité tradiční indiánské zbraně: luk, dva šípy a tomahawk. Luk,na kterém nebyla napjatá tětiva, měl symbolizovat fakt, že Čoktavové jsou mírumilovní, ale připravení se bránit.


Bojové pocty


…bylo možno spatřit především na Prvním až Třetím praporovinovém vzoru BPASV. Ty také viděl plukovník Arthur Fremantle, když jako britský pozorovatel ke konci června 1863 navštívil ASV. „Zástavy pluků se od modrých BP, které jsem viděl v Braggově sboru TA lišily,“ napsal, „byly zpravidla červené s modrým křížem nesoucím hvězdy… Většina zástav této divize (Pendersova) nese jména bojišť jako: Manassas, Fredericksburg, Seven Pines, Harpers Ferry, Chancellorsville, aj.“

První z bojových poct se objevily v červnu 1862 v Longstreetově sboru - byly to pocty za Williamsburg a Seven Pines, které byly natištěny na bílých páskách a našity na První praporovinový vzor BP-ů. Hlavním rozkazem Ministerstva války č. 52 ze 23. července 1862 bylo schváleno umísťování jmen všech bitev kterých se „pluky, prapory i nezávislé "švadrony“ (prapory) skutečně zúčastnily" na jejich BP-y.

Bojové pocty však byly na prapory pohříchu často aplikovány nepředpisovými způsoby. Jedny z prvních se obyčejně nahoře a dole (ale i po stranách a uprostřed) přišívaly. Některé z jednotek je na prapor malovaly, či vyšívaly. Na prapory, jimiž jednotky zásoboval Richmondský výstrojní sklad, jeho zaměstnanci pocty malovali a rovněž je opatřovali žlutým označením jednotky, a to v blízkosti středové hvězdy. U těch BP, které takovéto předpisové označení měly, nemohlo v případě jejich ztráty dojít k záměně.

Wisconsinský plukovník Frank Haskell, který viděl „rudé vlny praporů“ při Pickettově útoku u Gettysburgu, vzpomíná, že po bitvě našli konfederační bojové prapory, které byly „popsány jmény »First Manassas«, mnoha bitev na Poloostrově, »Second Manassas«, »South Mountain«, »Sharpsburg« (náš Antietam), »Fredericksburg«, »Chancellorsville« a mnoha dalšími.“ Lze nicméně napsat, že většina praporů v ASV nebyla označena ani označením jednotky, ani bojovou poctou.


Ostatní prapory


Konfederační oddíly nenosily oficiálně žádné guidony či pennony. Podle předpisů se zkrátka BP-y měly, přinejmenším v ASV, vyrábět v malé - jízdní – velikosti, stejně jako v US Army.

Mnoho jednotek však tyto malé prapory nosilo. Dochoval se například vystřižený guidon s červenou horní a bílou dolní polovinou, přičemž v horní byl bílý nápis: »1st Co. Batl.« a v dolní červený: »N.C. ARTILLERY«. Dochovalo se také mnoho vystřižených malých guidonů vzhledu První státní vlajky, mnohé 28 na 40,5 či 43 cm. Zřejmě se tak dělaly proto, aby se daly nosit na kopích.

Další - pennon - který byl pravděpodobně také sejmut z ratiště kopí, používal 5. virginský jízdní. Měřil 23 na 61 cm a měl tři horizontální pruhy. Horní a dolní červený, prostřední pak bílý.

Guidon, vzhledu První státní vlajky, která měla hvězdy v kantonu uspořádané do svatoondřejského kříže, nosila zřejmě jedna konfederační baterie. Tento obdélníkový guidon měřil 33 na 51 cm a ručně psaný nápis na něm prozrazuje, že byl seveřany ukořistěn roku 1864.

Námořní vlajky

Nad námořními plavidly vlály tři základní vlajky: Lodní vlajka (ensign); jack a pověřenecký plamenec. Lodní vlajka byla státní vlajkou (PSV) a téměř nepřetržitě vlála z lodní zádi. Jack se vyvěšoval na speciální malý stožár na lodní přídi pouze tehdy, nacházela-li se loď právě v přístavu, kde označovala státní příslušnost plavidla. Pověřenecký plamenec oznamoval, že loď je právě ve službě své vlasti a vyvěšoval se na hlavní stěžeň.

Jako první námořní lodní vlajka byla použita PSV. Hvězdy v kantonu byly původně zřídkakdy uspořádány do kruhu (přestože později šlo o nejobvyklejší kanton) spíše se vyskytovaly v řadách.

Hlavním lodním symbolem byla lodní vlajka. Týlový admirál Raphael Semmes později vzpomíná: "Jak jsem chtěl, 3. června (1861) mi bylo konečně umožňeno formálně zabrat Sumter. V tento den byly poprvé vyvěšeny barvy lodní vlajky, kterou mi darovalo několik dam - vlastenek z New Orleans..."

Jak bylo v anglicky hovořících státních námořních silách (zejména v Británii a USA) té doby obvyklé, jako jack se používal kanton PSV.

Vzhled pověřeneckého plamence z rozkazů neznáme, ale ilustrace v Semmesových meoárech ukazují, že ten první měl modrou hlavu posetou hvězdami, představujícími jednotlivé konfederované státy a tři pruhy - červený, bílý a červený, tak jako na PSV.

Aby lodní vlajky odpovídaly přijaté DSV, vydal ministr námořních sil 26. května 1863 předpis, který pro nové vlajky nařizoval: "- Nová LODNÍ VLAJKA bude vyráběna podle následujících nařízení. Pole bude bílé, jeho délka bude jedenapůnásobkem jeho šíře s kantonem (v současné době se jako kanton používá Bojová zástava) ve tvaru čtverce o straně v délce dvou třetin šíře (pozn překl.: levé strany) vlajky. Na kantonu bude široký modrý kříž sv. Ondřeje, jehož šíře (pozn překl.: ramen) bude ke straně kantonu v poměru 1:4 a 1/8 a jehož bílý lem bude ke straně kantonu v poměru 1:22. Modrý kříž bude poset bílými pěticípými hvězdami, jejich průměr bude ke kantonu v poměru 1:6,4 a svým počtem budou korespondovat s počtem konfederovaných států.

- PLAMENEC. Bílý podklad (pozn překl.: pole), jehož velikost bude v poměru 1:72, neboli jeho délka bude dvaasedmdesátinásobkem jeho šíře na hlavě; se bude zužovat do špičky.

Kanton plamence bude následující: Od hlavy plamence bude všechno v délce trojnásobku jeho šířky červené s bílým okrajem rovnajícím se polovině jeho šířky; následovat bude modré pole v délce dvanáctinásobku šířky, poseté hvězdami, jejichž počet bude stejný jako na lodní vlajce, opět s okrajem rovnajícím se polovině šíře, následovat bude červená v délce třínásobku šíře a konec plamence bude celý bílý.

- JACK. Bude stejný jako kanton lodní vlajky, vyjma jeho délky, která bude jedenapůlnásobkem jeho šířky."

Je známa také varianta pověřeneckého plamence s modrým, bíle lemovaným, křížem svatého Ondřeje v rudém poli, kdy zbytek plamence je bílý. Ramena kříže pak postrádají předpisové hvězdy.

Když byla přijata TSV, i tolik lodních vlajek, kolik jen bylo možné, bylo přizpůsobeno novému vzhledu a podle všeho se i vydávaly. Ale protože Konfederačnímu válečnému námořnictvu již zbývalo jen pár měsíců, je nepravděpodobné, že jich nějak větší množství, pokud vůbec nějaké, nad loděmi skutečně zavlálo.

Tak jako Válečné námořnictvo, stanovil konfedrační zákon i Námořní celní službu. Byla to malá námořní síla, mající své kutry v každém větším přístavu, jejímž posláním bylo vynucovat celní zákony. Její síly spadaly spíše pod ministerstvo financí než pod válečné námořnictvo, ačkoli pokud to v době války potřeby vyžadovaly; mohly být její kutry (i jejich mužstvo a důstojníci) použity v námořnictvu. Přestože bylo mnoho kutrů Námořní celní služby Severu Konfederací ukořistěno a Konfederaci také sloužily, jen málo jich zůstalo v Námořním celnictvu. Blokáda, která učinila téměř úplný konec pašování, také téměř ukončila potřebu vynucování cel.

Nicméně tato služba měla rovněž svoji vlastní lodní vlajku. Vypadala spíše jako Francouzská s (od stožáru k levému konci vlajky) pruhy v barvách: Modrý, bílý a rudý. Modrý pruh byl jedenapůlkrát větší než druhé dva a v místě, kde měl být kanton nesl kruh bílých pěticípých hvězd - jednu za každý stát.
24.09.2017 23:58:51
green.monster
měsíc 2a.jpg
Ty tady mám povinně, stejně jako ona moje.
logo.gif
Sem chodím - a rád!
17687863.IMG_0017a.jpg
Naši [taky trochu prdlí] kamarádi...
logo.gif
Stránky, které se zabývají převážně tematikou Jihu, což mi plně vyhovuje, pokud tobě taky, čum-sem...
male_vlajky.png
Česká společnost Americké občanské války
COUDY.JPG
Můj kamarád, co taky píše a zpívá písničky, ale je v tomto směru poněkud úspěšnější...
Stránky jednoho mého karamáda
Stránky jednoho mého karamáda
Stránky jednoho mého karamáda.
Pokud se vám u mě líbilo - fajn, přijďte zas; pokud ne - OK - nechoďte.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one